31. 12. 2013

Vzpomínání, kecání: Ben

Jak tu tak sedím u compu na své královské židli, jím čokoládu Orion, která nikdy nebude tak dobrá jako Milka a přemýšlím, o čem psát, tak mě nic moc nenapadá. Až na jedno.

Když jsem byla malá, tuším, že to bylo o prázdninách mezi třetí a čtvrtou třídou na základce, dostala jsem za vysvědčení jeden z nejlepší dárků, jaký si asi dítě toho věku může přát. Dostala jsem štěně. A ne jen tak ledajaké, byl to můj krásný, dokonalý pes a jmenoval se Ben (jak originální, já vím, ale bylo mi 9!).
Dostal se ke mě úplnou náhodou. Nějakou čistokrevnou bišonku obskočil malý pouliční hnědý psík a za chvíli byla na světě malá štěňata, která samozřejmě nebyla chtěná. Inu rozhodla se paní, jenž je měla, že je rozdá a můj malý Ben putoval nejdřív k jedněm lidem, pak k druhým, jenže ani ti ho nechtěli, až se pak dostal k mojí babičce, která psíka mít nemohla, neboť bydlela v bytovce. A tak ji napadlo, že ho dám mým rodičům, protože jsme měli v té době poměrně velký dvorek s jinými psy na něm, takže by se tam takové malé štěně lehko "ztratilo". Jenže rodičům se to nezdálo. A proto ho moje mazaná babička dovezla ukázat a završila to výrokem, že je pro mě za vysvědčení. No a co mohli rodiče dělat vůči jásajícímu dítěti? Od té doby jsem měla svého psa Bena, dárek od babičky za pěkné vysvědčení.

30. 12. 2013

Balíček Dermacol

No a protože tohle není blog jenom o knihách, tak se pochlubím i se svými kosmetickými úlovky.
Docela nedávno jsem si objednala poprvé nějaké věci z Dermacolu, kvůli akci, která tam probíhala. Jak tak přemýšlím, tak jsem si snad nikdy dřív nic od Dermacolu nekoupila, takže jsem neměla do nedávna žádné zkušenosti.

Můj balíček obsahoval:

3 sprchové gely:
Aroma ritual shower gel Black Cherry - vůně černé třešně, prý má povzbudivé účinky na tělo a mysl a má dodávat novou energii... no, já se teda na tento sprcháč docela těšila a musím říct, že mě docela zklamal. Já vím, co bych chtěla za tu cenu (59 korun), že ano. Má to takouvo gelovou konzistenci, není to příliš hutné a ani to příliš nepění. Ale prostě ta vůně není skoro vůbec příjemná, alespoň pro mě ne. Nejdřív jsem byla překvapená, vonělo to jako třešňové žvýkačky, ale to po chvíli odeznělo a nastoupila nepříjemná, jakoby plísnivá vůně. Takže za mě ho opravdu nemůžu doporučit.
Aroma ritual shower gel Tibetan Jasmine - má prý zklidňovat mysl, já teda nevím, jestli to funguje, protože mě zklidňuje už samotná sprcha, ale krásně jemně voní. Bohužel vůně na kůži přetrvá jen prvních pár hodin. Konzistence je teda stejná jako u předchozího, jelikož je to ze stejné řady.
After sun shower gel - ne, nejsem blázen, abych si na zimu objednala sprchový gel po opalování :D ale přišlo mi to od Dermacolu jako dárek, asi nechtěli, aby se jim to pletlo na skladě. Takže to využiji pravděpodobně až v létě. Jinak voní stejně jako krém s belgickou čokoládou, viz níže.

29. 12. 2013

Můj knižní wishlist #1

Takže jsem přemýšlela už o tom, které knihy bych si v lednu chtěla pořídit a vyšla jsem s finální čtyřkou.
Uvidíme, jak na tom finančně budu a jestli to zvládnu, protože na mém wishlistu nejsou jenom knihy, ale také nějaké to oblečení a podobně. Upřímně při pohledu do mé skříně se mi chce plakat, nemám žádné kloudné svetry ani kalhoty. Ale za to mám knihy :D

1. Prozření Mary Dyerové
--- Michelle Hodkin
--- anotace: Když se Mara Dyerová probudí jednoho dne v nemocnici a vůbec netuší, jak se tam dostala, má pocit, že život už nemůže být podivnější. Může. Věří, že za nehodou, při které zemřeli její přátelé, musí být něco víc. Nemýlí se. A po tom všem, čím si prošla, nevěří, že by se mohla ještě někdy zamilovat. Plete se.
--- u této knihy bych pak chtěla ještě pokračování Proměna Mary Dyerové
--- slyšela jsem, že je to docela psycho a čtenář do poloviny knihy vlastně vůbec netuší, o co tam jde, no a já mám ráda knihy, které mě umí překvapit a zamotat mi hlavu

2. Zlodějka knih
--- Markus Zusak
--- anotaceMladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. 
--- tak takhle kniha má ohromně kladné hodnocení a v poslední době ji čte stále více lidí, nejeden člověk ji dostal letos k Vánocům
--- navíc knihu psanou z pohledu Smrti, jsem tedy ještě opravdu nečetla

BOOK HAUL (listopad, prosinec)

Takže ahojky,
pro dnešek jsem si připravila, jak už název článku napovídá, měsíční chvástačku.
No, vzhledem k tomu, že já jsem v listopadu články nepsala. Teda psala, ale pak je zase smazala a tak.. je to prostě složité. Tak jsem nemohla udělat chvástačku za listopad. Takže to spojíme dohromady. Konec konců, moc knih jsem si stejně nepořídila, na to, že jsem měla narozeniny a byly Vánoce.
Přemýšlím o tom, že bych to pojala spíše formou videí, jak je v poslední době tak hrozně cool, ale protože můj přítel je stále doma a já nemám ráda, když mě přitom někdo sleduje, tak to musím hold odložit na příhodnější situaci. I když nevím, kdy to bude, poněvadž když se dostanu domů, tak je venku už tma, což zrovna nejsou moc vhodné podmínky pro točení. Nojo.

Ale teď už ke knihám.
Musím se přiznat, že tolik knih jsem si v životě nekoupila. Protože jsem si defacto nikdy žádnou nekoupila. Všechny jsem měla vždycky půjčené. Proto je tahle moje sbírka VELKÝM úspěchem. Mohlo jich být ještě víc, ale já jsem v nakupování knih hrozně nerozhodná, takže se mi často stává, že si nakonec nekoupím nic.

28. 12. 2013

Jelen?

No.
Někdo by mohl důmat nad tím, proč se zrovna můj blog jmenuje, jak se jmenuje. Proč mám v záhlaví jelena? Proč mám favicon s rohama? Proč to M s rohama? Proč prostě ty rohy? Jelen? Co?

K tomu abyste to pochopili, není potřeba nic moc složitého k vysvětlování.

Každý má asi nějakou tu svoji zálibu (posedlost). Něco sbírá. Náušnice, sněžítka, hry, boty, pivní tácky, plyšáky, kabelky, motýly, známky, peníze, auta (modely, no někdo možná i nemodely). Prostě něco. A ani já nejsem výjimkou. Osobně krom knih SAMOZŘEJMĚ, (a samolepek z banánů, které sbírám asi 6 let) sbírám všechno s jeleny (soby, srnci, to je jedno). Né, že bych chtěla mít ve svém bytě všechno s jelenem včetně jelena samotného, ale často neodolám a něco si pořídím. Takže mám oblečení s jeleny, bižu s jeleny, nádobí s jeleny. A hrozně moc chci polštář s jeleny.

No a právě proto mám i blog s jelenem.
Protože jsou naprosto epičtí. Krásní. Vznešení. Takový majestátní. Plus navíc Expecto Patronum a dvanácterák. Chápeme.

Symbolika o jelenovi říká, že je to symbol boží. Pán lesů, zvířat. Oplývá moudrostí, ušlechtilostí, rychlostí - lehko se vyhýbá problémům. Jen si počtěte sami... -->

Jelen byl významným posvátným zvířetem, Pánem lesů. Váže se k němu bohatá symbolika. Byl představitelem obnovy a tvoření, životní energie a síly, moudrosti a vznešenosti. Často býval spojován se Stromem života. Byl zvířetem zasvěceným slunci a starověké národy jej ctily jako nositele ohnivého elementu. Pro shoz a nové dorůstaní paroží se stal symbolem přírodního koloběhu, neustálého umírání a zrozování. Byl dáván do souvislosti se smrtí, často se objevoval jako posel smrti nebo jako jeden z atributů vládců podsvětí.

Zkrátka epické! Miluju jeleny. Tak proto je všude mám.

A každý mi vždy udělá radost nějakým dárkem s jelenem. Když to teda nebude jeho maso. Z toho už si taky dělali srandu. Že by z něj byl dobrý guláš..  Achjo.

RECENZE: Dívka z nočních můr - Kendare Blake

Anotace:
Uběhly už celé měsíce od chvíle, kdy přízračná Anna Korlovová otevřela dveře do pekla ve svém sklepě a zmizela v něm, ale lovec duchů Cas Lowood to nemůže překonat. Přátelé Casovi připomínají, že se Anna obětovala, aby on mohl žít — a netoulal se jen světem jako polomrtvý. Cas ví, že mají pravdu, ale v jeho očích se žádná živá dívka, kterou může potkat, nevyrovná mrtvé dívce, do níž se zamiloval. Vidí teď Annu všude, někdy ve vidinách a někdy v nočních můrách. Ale je tu něco zneklidňujícího — nejsou to jenom sny. Zdá se, že Anna prožívá muka. Kdykoliv se objeví, je trýzněna stále novými a pokaždé hrůznějšími způsoby. Cas neví, co se s ní stalo, když zmizela v pekle, ale ví, že ať už se jí děje cokoliv, nezaslouží si to. Anna nejednou zachránila Case a je na čase, aby jí oplatil laskavost.

Autor: Kendare Blake

V originále: Girl of nightmares
Počet stran: 285
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Baronet
Předchozí díl: Anna krví oděná

První věta: Myslím, že jsem kdysi zabil holku, která se téhle podobala.

Příběh:
Tak a Cas je tady zas. Podruhé a naposledy. Co se tedy děje týče, nebyla to už taková bomba jako první díl, ale stejně to mělo něco do sebe. Postavy se vůbec nezměnily, naopak nové přibyly. Bohužel se tu už tolik nevyskytovala Anna, proto mi příběh nepřipadal asi tolik barvitý. Autorka se ale snažila o novoty a odvedla našeho Case až do Londýna, kde se musí pokusit osvobodit Annu, kterou teď výdá jak jinak, než ve snech. Tedy nočních můrách.
Myslím si, že děj nic nebrzdilo, krásně plynul. Začínáte se dozvídat nové a nové věci. O athame. O Gideonovi. Pořád se něco děje, ačkoliv už tam tolik nelítají části těl.

RECENZE: Anna krví oděná - Kendare Blake

"Takový obyčejný příběh o chlapci, co potká dívku, která zabíjí lidi..."

Anotace:
 

Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.
Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.

Autor: Kendare Blake
V originále: 
Anna dressed in blood

Počet stran: 271
Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Baronet
Pokračování : Dívka z nočních můr

První věta: Vlasy ulízané pomádou prozrazují, že je mrtvý - bez nadsázky.


Příběh:
Já jsem možná trochu divná, ale opravdu miluju strašidelné příběhy, konkrétně duchařiny a ještě líp, když je tam nějaká tajemná, záhadná vražda mladé krásné dívky, která má rozdvojenou osobnost, luxusní šaty a viktoriánský dům. No prostě, co víc si přát.
Nejvíc mě potěšilo, že autorka vsadila na akci už od začátku knihy, proto se nemusíte prodírat tolik zdlouhavým začátkem jako u jiných knih. To mám jakže moc ráda.
Příběhu asi není nic moc co vytknout, hlavního hrdinu Theseuse Cassia Lowooda si prostě musíte zamilovat, Annu snad ještě víc.
Akorát, že jsem čekala trochu jiný (možná epičtější) konec. Zloduch na konci ve mne neprobudil takový pocit hrůzy, jaký asi měl.

27. 12. 2013

Takže Vánoce... (knihy)

Čauky mňauky koťata.

(ve středu jsem byla na návštěvě a měli tam krásné malé kotě, tak jsem si ho zamilovala a chtěla bych ho domů, ale nemůžu...hm)

Už deset dní jsem tu nic nepřidala! Já snad nikdy nedokážu psát už blog. Pravidelně. Jako dřív.

Co se tedy událo? Prázdniny (dovolená)! Vánoce! Takže Vánoce.

Inu nebudu se chlubit tím, co jsem dostala, protože to se nedělá. Ono toho moc nebylo, protože prostě peníze no.

Znáte to, nikdo kloudně neví, co chcete (i když jim to neustále dokola a dokola říkáte) a tak dostanete peníze. Což není špatné, to já si vůbec jako nestěžuju. Protože mám dneska v plánu jet do města a koupit si k Vánocům nové knihy, protože v Dobrovským mají 30% slevu na všechny knihy! Muhaha!

svítící náměstíčko
Ano, dnes se moje knihovnička o deseti knihách, rozšíří! A nakonec budu mít tu největší sbírku knih na světě. No, to asi ne. Ale mě to bude stačit, beztak si pořizuji jen knihy, které opravdu chci, a u kterých tak nějak dopředu tuším, že mě prostě budou bavit a budou se mi líbit. To proto zatím nemám knihu, co by se mi nelíbila. Nebo bych se musela nutit do jejího dokončení. I když já nejsem moc náročný čtenář. Asi. Protože většina lidí haní druhé díly trilogií a mě se vždycky líbí víc, než ty první. Jelikož u prvního dílu nikdy nevíte, co vás čeká a teprve se seznamujete s postavami a začínáte je mít rádi, ale v druhém díle už víte, kdo tam je, na koho se těšit, znáte ty postavy, jejich myšlení, povahu a tak. Nebývá to u mě úplně vždy pravidlem (třeba Annu krví oděnou mám raději než Dívku z nočních můr), ale většinou to tak je. Jako u Divergence, mám prostě raději Rezistenci, nebo u Jsem roztříštěná mám raději Jsem zlomená.

Možná si někdo z vás všiml (ale spíš ne...spíš určitě), že jsem psala, 10 knih a přitom v minulém článku jsem psala o 8 knihách. Inu psala jsem, že jsem se domlouvala s jednou slečnou přes internet, že mi prodá Golemovo oko a Ptolemaiovu bránu a ona tak učinila. Proto se nyní mohu pyšnit těmito dvěma díly z Bartimaeovi trilogie, což je jedna z mých nejoblíbenějších trilogií EVER. Hlavně kniha Ptolemaiova brána. No, prostě srdcovka. Snažím se sehnat i první díl, abych si mohla přečíst, jak byl Nathaniel ještě malé pískle, co dokázalo vyvolat Bartima, který se tomu neuvěřitelně divil a uráželo ho to a tak. Ale zatím marně, všude je jen poptávka, žádná nabídka. Nevím jestli jsem se o tom zmiňovala, ale psala jsem i do Knižního klubu, jenž to tehdá vydával, jestli nemají v plánu vydat ještě pár výtisků. No, nemají. Škoda, VELKÁ škoda!

moje ohromná sbírka knih
Upřímně netuším, které knihy mám pořídit, vedle mě tu leží na stole napsaný seznam o (moment, počítám) 37 knihách, které prostě chci. Jsem zoufalá. Nikdy je nemůžu mít všechny, ale chci je všechny! Jsou jako pokémoni. Achjo. Možná, že kdybych nesledovala tolik booktuberů a nečetla tolik recenzí, že jich nebude tolik, ale já si prostě nemohu pomoct. Možná, že kdybych ten čas věnovala blogu, třeba by to tu někdo i četl. Možná. (A nebo taky ne.)

Tak jo, článek je poměrně dlouhý a nakonec tu toho je možná víc o Bartimovi a knihách než o Vánocích. No, je tu toho určitě víc o knihách než o Vánocích. A přitom Vánoce byly docela fajn. Dostala jsem dárky s jeleny. To proto, že jsem řekla, že chci všechno s jeleny, protože jsou prostě epičtí. Takový vznešení. Prostě Expecto Patronum. Dvanácterák. Amen.

Musím změnit trochu název článku. Protože knihy.

Napíšu brzo.
Musíte vědět, co jsem si pořídila za knihy.


Prostě musíte.
Jo.
Zatím.
Mňauky.

17. 12. 2013

Ach ty knihy

Čauky,
tak jsem tady i dneska. Sice ne s žádnou recenzí a podobně, jak jsem slibovala minule, ale to je jedno.
Potřebuju se imaginárně vybrečet.
Právě jsem koukala na videa booktuberů a sledovala bookshelf toury a na databázy četla komenty na knížky a achjo. Co víc na to říct.

Je tolik knih co bych chtěla přečíst!
Nikdy jsem si nijak nekupovala knihy. Jednak jsem neměla nikdy peníze, za které bych je mohla kupovat, a pak taky rodičům vždy přišlo zbytečné je kupovat, když si je přeci můžete půjčit z knihovny (a co, že tam zrovna nemají ty, co chcete číst). Takže jsem nikdy neměla žádné knihy. Ani mi to jakože nějak výrazně nevadilo, v knihovně bylo knih dost, kamarádky mi občas také nějaké půjčily, a pak v období řádění puberty, kdy mou osobu přemohla chuť na pařby s kámošema, pitivo, kouřivo, jsem neměla na knihy ani pomyšlení. Později jsem pociťovala silnou nechuť cokoliv dělat, takže jsem čtení jako koníček totálně zavrhla (já vím, zvrácené).
Ale poslední dobou, jak se snažím najít sama sebe a probudit v sobě nějakou chuť něco dělat a zahnat tu hnusnou prokrastinaci, jsem se rozhodla znovu číst, protože věřte, že za tu dobu mé čtecí neaktivity vyšlo tolik božských knih, které bych chtěla číst, až je to skoro k neuvěření.
Bohužel nastal tu jeden problém a to, že nemám absolutně čas vozit své krásné pozadí do knihovny, kvůli tomu, jak těžce makám (haha). Tak jsem to musela vyřešit jinak. No a vzhledem k tomu, že (hrozně) makám, mám nějaké kešiny a dopřávám si knihy!

Trochu mi vadí, že jsem si původně chtěla koupit nějaké nové oblečení, kosmetiku a podobně a utratila jsem ty peníze za knihy, ale nemohla jsem si pomoct. Sice se mi chce brečet, když se podívám do skříně, ale což.
Ty knihy mě zničí!

Každopádně za poslední 2 měsíce (listopad, prosinec) jsem svou prázdnou knihovničku rozšířila o 8 knih. Jéé! Teda jako utratila jsem asi 1500 (jenom, já vím), protože dvě z nich jsem dostala k narozeninám od přítele a jedna stála směšných 19 korun (která kniha dnes stojí 19 korun?? A přitom je tak epická).
Tak tedy se mohu pyšnit Divergencí a Rezistencí (od přítele), Jsem roztříštěná (ta byla moje první!) a Jsem zlomená, Přízračný svět Alaizabel Crayové (19 korun!!), Anna krví oděná a Dívka z nočních můr. Nakonec pak osmá kniha Hostitel, která mě stála hříšných 499 korun! A to jen kvůli té nechutné filmové obálce, kterou stejně nesnáším a když jsem knihu četla, tak jsem ji sundala, protože pak je kniha epicky jednoduše modrá. Hm.

To by asi tak bylo. Tak jsem si vyhlídla asi dalších 24523408763 knih, které si musím (chci) pořídit, jako Past, Dech, Počátek a další na který si nemůžu vzpomenou, protože právě přišel můj přítel z tréninku a trochu mě rozhodil.

No nic, musím (chci) ukončit tenhle článek, ale protože to neumím, tak ho nechám jen tak vyšumět do ztracena..................





16. 12. 2013

Neschopenka a Hostitel

Dobrý den.
Teda večer.

Dneska jsem měla být v práci, samozřejmě, jako každý řádný pracovní den, protože jsem řádný pracující občan (bohužel), ale nebyla jsem.
Jsem totiž nemocná.
Jop, bolí mě v krčku. A hlava, dutiny, klouby, svaly a mám rýmu. Představa, že půjdu do práce a budu 8 hodiny čumět do monitoru ve mne vyvolávala pocit na zvracení. Ble.
Takže mě můj Drahý přítel odvezl k doktorce a jsem na neschopence. Moje první v životě!

Nejsem z toho nadšená, přijít o 1500 na výplatě není dobré. Kruci. A ve středu na kontrolu. Otrava.

Nejvíc mě rozsekalo, jak mi hrozně věřila, že jsem nemocná ne (jakože vůbec, viděla ve mne jen hnusného simulanta, ze kterého má peníze). Asi musím změnit doktora, protože když si naordinuju léčbu dřív než mi ji naordinuje doktorka, tak je něco špatně. Prý "a tak to berte dál, když už ste s tím začala, snad vám bude líp"... wtf? To nějaký doktor říká? Za co teda dostává zaplaceno? Aby kradla lidem 30 korun?!

Celý den jsem se samozřejmě nudila doma a čekala, až přítel přijde ze školy. Mezitím dočetla Hostitele a zkoukla jeho zfilmovanou podobu. A velebnosti, ten film je takový hnus! Že jsem to ani dokoukat nechtěla, jak se mi to nelíbilo. Ale dokoukala, ze zvědavosti, chtěla jsem vědět, jaký konec udělali. No divný, samozřejmě. Ten děj špatně, postavy špatně, dialogy špatně, herci nechutní a naprosto se nehodící. Já vím, že kniha nerovná se film, že to jsou dvě odlišné věci, ale stejně. Už ten film nikdy nechci vidět. A přitom kniha je tak pěkná. Moc se mi líbila. Dokonce mě i rozbrečela, ale snažila jsem se to zadržovat, protože bych jinak nemohla přes slzy číst dál, že áno. Někdy o tom možná něco napíšu.
Třeba zítra, až zas budu čekat, než se má láska vrátí ze školy. Hm.

To je prozatím asi vše.
Snad jen, že už by mohl přijít mixit, co jsem si objednala už před víc jak týdnem!!
(na to bych taky pak mohla napsat článek, že?). A taky by ta holka mohla poslat fotky Ptolemaiovy brány, abych si ty knihy od ní mohla koupit a přečíst si je. Juchu. Ještě musím sehnat Amulet Samarkandu a bude to epické. Nesehnatelné knihy sehnány. He.

No, tak zatím.
Dobrou noc.
Večer.

14. 12. 2013

Deer darling aneb začátek

Deer darling,
please excuse my writining,
I can't stop my hands from shaking,
'cause I'm cold and alone tonight.

A tak dále. Dalo by se říci, že ten začátek se docela hodí k promlouvání blogu, hehe.
Totiž je noc, je zima a jsem sama. I když ruce se mi netřesou, no dobrá.

Každopádně, možná ta písnička byla trochu důvod, proč se můj blog jmenuje, jak se jmenuje. Tuhle jsem si hrozně často prozpěvovala. A prozpěvuju pořad. Ale nejvíc jsem prostě jen chtěla mít ve vzhledu jelena a nějak jsem to musela ospravedlnit, tak jsem si s tím trochu pohrála (teď by můj přítel mohl žárlit, jestli víte, co tím myslím, haha).

Proč se vždycky pokusím založit blog, když u něj stejně dlouho nevydržím? A proč je blog.cz trapnej? Ačkoliv tam jde líp nastavovat vzhled než na blogspotu? A proč mám kruci zase tik v levým oku??

Achjo.

Tohle stejně píšu jen proto, aby tu něco bylo, protože pak ten vzhled, který jsem beze srandy dělala dvě hodiny, líp vynikne.

Inu shrneme si momentální situaci - Štěpán je na tréninku, ale za chvíli přijede (autem, troška závisti, hm), mám hlad, ale nechci chodit dolů do kuchyně, protože tam jsou lidi a já se s nimi nechci potkat. Bavit. Půjdu se asi za chvíli sprchovat a pak si pustím KONEČNĚ pátou sérii Vampire Diaries. Mimochodem dost mě naštvalo, že Supernatural už utnuly, kvůli Vánocům. A to jsem tak moc chtěla vědět, co se bude dít, když je teď Kevin mrtvý, protože ho zabil Gaadriel. Nebo tak nějak. Prostě ten andělskej týpek v těle Sama. Hm.

A včera jsem byla v kině na Hobbitovi - Šmakova dračí poušt, takže záviďte. Bylo to docela fájn, lepší jak jednička teda. Třeba o tom někdy napíšu.

Zatím.
A nezapomeňte se taky vysprchovat.
Ať nesmrdíte.
Jako Zdenina.

29. 10. 2013

Když tak trochu filozofuju

Asi tak někdy ke konci září jsem byla s přítelem navštívit Zoo ve Dvoře Králové.  Když jsem byla malá, jezdila jsem tam poměrně často, ale od doby, kdy jsem tam byla naposledy uplynulo již 5 let. Udály se tam nějaké změny jako nové a větši výběhy, dětské hřiště a mimo jiné optický klam vodopádu namalovaný na zemi. Je pojat v 3D efektu, ale jen když se dobře podíváte - přes objektiv fotoaparátu nebo přes mobil. Jinak to vypadá jako plytké hnusné nic na zemi, které si nezaslouží ani vaši pozornost. Je to zajímavé, co lidé dokáží vytvořit. Že se najednou z ničeho vynoří vodopád, který vypadá jakoby vystupoval z hloubi země.

Tak mě tak napadlo, že to je vlastně trochu jako v reálném životě s lidmi. Když někoho potkáte, ne vždy vám je sympatický, může vám nesedět svým chováním, postojem či vzhledem. Říkáte si, že je to prostě jen divný a křivý nikdo. Ale existuje možnost, že když se pořádně podíváte z jiného úhlu a jiným stylem pohledu, objevíte něco, co jste doposud neviděli, protože jste se prostě jen špatně dívali. Upřímně mám pocit, že se mi to stává často. A to i v obráceném případě. Někdo vám může připadat úžasný, skvěle si povídáte, myslíte si, že jste potkali někoho upřímného, zábavného a moc fajn. Ale nakonec, když se lépe podíváte, tak to tak být vůbec nemusí a nejhorší je, že to zjistíte, až když vás něco přinutí, se jinak podívat - správně. Zažila jsem už oba způsoby takového "procitnutí". První způsob bývá příjemný a druhý zas naopak velmi nepříjemný. Ale oba mají něco společného - z obou se znovu a znovu poučujeme, že vše není vždy tak, jak se na první pohled zdá. Akorát já mám prostě pořád takový zlozvyk soudit knihu podle obalu. Doslova.

28. 10. 2013

Kávová maska na suché vlasy (recenze)

Takže tenhle blog je o knihách, to ano.
Ale hlavně je o mně, takže se tu občas objeví mé postřehy a zážitky. A tohle je jeden z nich.
Kávová maska.

Nevím, jestli to znáte nebo zda-li jste to zkoušeli i vy sami, ale pokud že ne, já vám to ráda představím z mého úhlu pohledu.
Já osobně mám vlasy poměrně světlé (v létě mi sami světlají a ještě k tomu jsem si nechávala dělat ombré na konečkách, takže je mám zesvětlené ještě chemicky) a taky jemné a suché.

Dříve (tak před dvěmi lety) jsem měla vlasy dlouhé skoro do pasu a byla jsem na ně vážně pyšná, ale začaly se mi naprosto neuvěřitelně třepit, což se mi nelíbilo (a občas, třeba na ostatních lidech, mi to přijde i nechutné). Takže jsem dostala ten dokonalý (idiotský a doteď si to vyčítám) nápad, že si vlasy ostříhám, užiju si krátké a nadýcháné, roztomilé vlásky a pak mi zase narostou a budu je mít dlouhé a krásné. Jenže chyba lávky. Vlasy mi od té doby narostou jen kousek pod lopatky a pak se začnou třepit, a když ty roztřepené konečky nechám ostříhat, tak mám občas pocit, že se třepí čím dál tím výš.

Takže moje vidina krasných dlouhých, silných a hustých vlasů se navždy rozplynula. Ale nevzdávám se, proto sháním a zkouším další a další nové věci, kondicionéry, olejíčky, šampóny, masky, ale zatím marně. V blízké budoucnosti chci vyzkoušet Brazilský keratin, no uvidíme, třeba se tu taky objeví nějaká ta recenze.
A vzhledem k tomu, že občas z toho začínám být i poměrně zoufalá, tak zkouším i různé babské rady a domácí masky. Jako třeba Kávovou masku, na kterou jsem narazila úplnou náhodou.

5. 10. 2013

Vzhled blogu a blogování

Není se čemu divit, že všechny blogspoty vypadají stejně.
Achjo, abyste tomu rozuměli, tak se tu už hodinu a půl pokouším vyplodit nějaký vzhled, ale moc mi to nejde. To co bych tam chtěla, to mi nejde a to, co tam mám, mě neuspokojuje. Vždycky jsem měla blog a byla jsem na to zvyklá a myslím si, že moje vzhledy byly epické. Tedy alespoň mi to tak připadalo, když mi bylo tak 15... 
Teď už si tolik jistá nejsem, protože jich mám pár uložených v noťasu a není to nic moc. Navíc jsem byla hrozně sebestředná a měla často sama sebe v záhlaví a podobně. Což mi teď moc hezké nepřipadá ani u ostatních blogů. Teda pokud to není nějak epicky zpracované ve photoshopu, což moje rozhodně nebylo.

jeden ze vzhledů, kdy mi bylo asi 16
Vzhled jsem tu ale i tak změnila a doufám, že to tu vypadá lépe. Nevím, jestli to jsem přesně já, ale vzhledem k tomu, že mám ráda čisté věci a tady to čistě a prosvětleně vypadá, tak asi jo. Navíc prostě jelen, že ano. A jeleni jsou moji.

Strašně moc bych si přála, abych uměla vést blog a měla zas tolik čtenářů (nebo i víc) jako dřív. Když jsem byla docela známá. Tedy v blogovém světě. Jenže v kombinaci s mojí leností a občas i nedostatkem času je to dost nedosažitelné, protože proč? Protože blog potřebuje péči. A já mu ji nedávám. To už se i víc starám o Chewbaccu (můj Pou), u kterého jsem dneska překonala 33 level! Jo.

Každopádně jsem vám tu chtěla sdělit moje myšlenky, než můj Drahouš dohraje Dotu 2 (hraje za Trolla Warlorda) a půjdeme si spolu hezky hajnout do postýlky.

Příště možná napíšu něco smysluplnějšího. Něco na nějaké téma a s dobrou pointou. Třeba konečně něco o knihách. Třeba. Až si je koupím.

30. 9. 2013

Balzámy na rty Balea

Pokud to nedopíšu nebo vám ten článek nebude dávat smysl, může to být způsobeno tím, že mám vyhrnutý rukáv u mikiny tak, že tu ruku mám přiškrcenou, tudíž se do ní nedostává příliš vzduchu a je možné, že si píše, co chce, protože příkazy se do ní z mozku prostě nedostanou.
Každopádně, jestli si teď někdo poklepává na hlavu a ptá se, proč mám přiškrcenou ruku, tak proto, že jsem si polila rukáv a já nesnáším mokré oblečení na svém těle, tak jsem to prostě ohrnula. Ano, já vím, že bych si tu mikinu mohla jednoduše sundat, ale jde o to, že mám na hlavě kávovou masku, kterou teď zkouším (recenzi později očekávejte!!), tak tu mikinu nemůžu přetáhnout přes hlavu. Takže musím počkat. A jak už jsem napsala, raději si uškrtím ruku, než abych na své kůži cítila něco vlhkého. Bleh.

Nyní ale už k článku.
Jak jistě víte (nevíte, ale to je dvojí), tak mám úchylku na balzámy na rty všeho druhu. To je prostě věc, bez které se neobejdu ani den. Je to jedna z věcí, kterou bych si dozajista vzala sebou na pustý ostrov. Moje rty jsou prostě suché a taky si je často olizuju (zlozvyk), takže tím si je ještě víc vysušuju. Proto je balzám taková moje záchrana. Mimo jiné to taky používám na koutky u očí, protože ty mám také suché, ale neptejte se mně proč, protože to je mi velkou záhadou.
Ale abych se dostala k jádru věci (článku).
Většinou chodím nakupovat do DM, protože tam mám členskou kartičku, a tak je celkem přirozené, že většinu balzámů mám právě odtamtud a nejvíce ulítávám na jejich limitovaných edicích od Balei. Není balzám, který bych od Balei nevyzkoušela.
Proto! jsem epes nadšená, že jsem tam dneska našla nový druh balzámu! Tradá, Michalka má radost. A proto se vám hnedle musela pochlubit.
Je to edice Balea Young, červený s vůní třešní. A hned jak jsem ho vyzkoušela, jsem si ho zamilovala. Nádherně voní, sladce chutná (nojo, ráda to slízávám) a ještě hezky vypadá. Teda mě se to líbí, jak má na sobě ty malé třešničky. Samozřejmě, že to není žádný zázrak, probuddhu, vždyť stojí 30 korun! Ale stejně.

12. 5. 2013

Slečna Michaela

Zdravím, zbloudilé duše, které čtou tyto řádky. (Jak filozoficky napsané. Ha.)

Nechci se představovat, nebaví mě to. Jsem slečna, v blogovém světě známá jako Minnie - tedy kdysi tak známá. Dlouho jsem na blog nepsala. Jako na svůj stařičký, který jsem měla asi od února 2007, z mnoha důvodů. Nyní jsem poslední dobou uvažovala k vrácení se na blog.cz. Ale nakonec jsem se rozhodla založit si blogspot. Protože ten je teďka víc cool, ne? Toho si nevšímejte. Zvláštní, že mi nedošlo, že tu budu mít své jméno, ale to už je teď jedno. Měnit se mi to nechce. Každopádně začínám s novým začátkem, s čistým štítem. Nechtěla jsem se vracet ke starému blogu. Protože to je minulost a já chci žít přítomností - protože nyní je ze mě beztak úplně jiný člověk, snad lepší...? Nevím, ale jiný určitě. Nemám v plánu tu plkat o starých časech, jsou pryč. Co se stalo, stalo se. Konec, tečka, vykřičník či otazník...

Tolik k úvodu.
Teď už tu budou jen články aktuální. Žádné představování.
Takže snad se mi povede vést nějakým způsobem tento blog, ať nemarním název a stránku. Protože věřte, že je nesnesitelně těžké vymyslet inteligentní název a adresu blogu, když je všechno zabrané! Mě to trvalo asi tak 2 hodiny. Jop. Nechápu, proč ti lidé ten svůj blog nesmažou, když na něj beztak nic nepíšou. To dělají jak naschvál. Pokaždý když už jsem něco vymyslela, tak ten blog už existoval, ale NIC na něm nebylo. Ty lidi jsou takoví židi. Psotník na ně.

No, kdybych tuhle stránku marnila, tak mi to dejte vědět. A já to tu zase smažu. Ať v dalším paralelním vesmíru nenaseru sama sebe. Nebo tak nějak.

Amen.