29. 10. 2013

Když tak trochu filozofuju

Asi tak někdy ke konci září jsem byla s přítelem navštívit Zoo ve Dvoře Králové.  Když jsem byla malá, jezdila jsem tam poměrně často, ale od doby, kdy jsem tam byla naposledy uplynulo již 5 let. Udály se tam nějaké změny jako nové a větši výběhy, dětské hřiště a mimo jiné optický klam vodopádu namalovaný na zemi. Je pojat v 3D efektu, ale jen když se dobře podíváte - přes objektiv fotoaparátu nebo přes mobil. Jinak to vypadá jako plytké hnusné nic na zemi, které si nezaslouží ani vaši pozornost. Je to zajímavé, co lidé dokáží vytvořit. Že se najednou z ničeho vynoří vodopád, který vypadá jakoby vystupoval z hloubi země.

Tak mě tak napadlo, že to je vlastně trochu jako v reálném životě s lidmi. Když někoho potkáte, ne vždy vám je sympatický, může vám nesedět svým chováním, postojem či vzhledem. Říkáte si, že je to prostě jen divný a křivý nikdo. Ale existuje možnost, že když se pořádně podíváte z jiného úhlu a jiným stylem pohledu, objevíte něco, co jste doposud neviděli, protože jste se prostě jen špatně dívali. Upřímně mám pocit, že se mi to stává často. A to i v obráceném případě. Někdo vám může připadat úžasný, skvěle si povídáte, myslíte si, že jste potkali někoho upřímného, zábavného a moc fajn. Ale nakonec, když se lépe podíváte, tak to tak být vůbec nemusí a nejhorší je, že to zjistíte, až když vás něco přinutí, se jinak podívat - správně. Zažila jsem už oba způsoby takového "procitnutí". První způsob bývá příjemný a druhý zas naopak velmi nepříjemný. Ale oba mají něco společného - z obou se znovu a znovu poučujeme, že vše není vždy tak, jak se na první pohled zdá. Akorát já mám prostě pořád takový zlozvyk soudit knihu podle obalu. Doslova.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře. Za ty nemilé trochu méně.
Pokud zanecháte adresu svého blogu, určitě se přijdu podívat.