2. 1. 2014

Nesnáším aneb čtvrteční shrnutí

Nesnáším, když jdu spát v deset večer, abych se jakože vyspala do růžova a kvůli nespavosti usnu až ve tři ráno. No je tohle normální? Zbytečně zahozenejch, zašlapanejch do země, vyleženejch do peřin pět hodin života, který jsem mohla prožít v nádherné říši snů. Takže jsem šla do práce zase alá zombie style.
Nesnáším, když v práci nedobrovolně poslouchám písničky, které se mi nelíbí. Aneb někteří lidé by si měli uvědomit, že když si koupí laciné, nekvalitní sluchátka a pustí si hudbu velmi nahlas, tak to bude slyšet po celém sále a budou s tím neskutečně otravovat a vysírat svoje okolí. Poslouchání Miley Cyrus a její Wrecking ball pětkrát za sebou není nic příjemného.
Nesnáším, když si originálně koupím ke svačině rohlíky a Camping salát, o kterém si myslím, že nepálí a zmýlím se. Doslova mi hořela pusa, jakoby mě někdo zabíjel zevnitř plamenometem. Na takové produkty by měli dávat nějaké upozornění, že to konzumenty může ohrozit na životě.
Nesnáším, když mám ještě 3% baterky a mobil se i přesto vypne. Vždyť 3% na odeslání sms je víc než dost! Neměl by se vypínat při 0%?
Nesnáším, když si něco objednám, přijde mi balíček a ještě než dorazím z práce domů, ho někdo otevře za mě. Já mám být přeci ta, co rozdělá tu tajemnou krabičku skrývající (né příliš) tajné překvapení.
Nesnáším, když jdu po delší době do práce a nikdo se se mnou nebaví. Co je to za vychování, že se nikdo nezeptá, jaké jsem měla svátky a co mi přinesl Ježíšek? Je poněkud trapné začínat o tom mluvit sama, když se nikdo neptá. Očividně to nikoho nezajímá. Achjo.
Nesnáším, když mi někdo do sms napíše KDYBY JSTE. Bože. *facepalm*
A úplně nejvíc ze všeho nesnáším, když se konečně odhodlám jít si koupit do obchodu knihu, o které už delší dobu přemýšlím a oni ji tam nemají...

A protože jsem přijela domů v šest, tak jsem neměla moc náladu psát nějaký sálodlouhý článek s velmi hlubokou myšlenkou, proto se musíte spokojit s mými plky, které se ve mne během dne nashromáždily.

kyš, kyš
Ale jinak mě dneska nic nenaštvalo a mám naprosto skvělou náladu. A i kdyby mě něco naštvalo, tak to všechno totálně smaže jedna úžasnost bomba skvělostikost parádex zprávex a to, že mi konečně přišly lístky na koncert OneRepublic! Haha, takže je to jistý, jedu 16.2. do Prahy na moje oblíbence. A vám zbývá jen jediné - tiše závidět. Haha. A nebo si taky koupit lístky (jestli teda ještě jsou). A třeba se tam potkáme a zapaříme spolu na Counting Stars :)


7 komentářů:

  1. Náhodou hezkej článek, mě pobavil. :D To usíná trochu chápu, taky usínám docela dlouho :-/

    OdpovědětVymazat
  2. S tím usínáním to mám úplně stejně! Ty hodiny, kdy se snažím usnout, jsou neskutečná ztráta času. Jsem už většinou moc unavená na to, abych si třeba četla, ale evidentně ne až tak unavená, abych byla schopná usnout...

    A "kdyby jste"... To taky zbožňuju. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Néé, já chci taky na OneRepublic! Ale nezbývá opravdu nic jiného než závidět...jenom ne tiše. Muhehehe.
    Včera jsem si řekla, jak půjdu spát brzo...šla jsem v jednu ráno a dneska jsme dopoledne byli bruslit. Nikdy to nikdo nezkoušejte (zvláště pokud (ne)umíte bruslit jako já)! To se pouze ozývají vaše sebevražedné sklony a ty je lepší ignorovat :D.
    A to s tou knížkou ti taky nezávidím, taky to znám :/.
    Said no more counting dollars,
    we´ll be counting stars!

    OdpovědětVymazat
  4. Vtipný článek, mám to dost podobně :D Hlavně to usínání a s tím jak přijdu do práce a i s tím mobilem! :D

    OdpovědětVymazat
  5. Nenávidím! Ak mi niekto otvorí poštu! To najviac nenávidím! :D
    A One Republic až tak nezávidím pretože nové CD nemám napočúvane a je mi jasné že tam hlavne toto budu hráť. Ale zatancovať si na Counting Stars by som brala. Ale viacej Imagine Dragons :3

    OdpovědětVymazat
  6. Ty jdeš na OneRepublic?! Ksakru.. Závist... ZÁVIST! Zbytek článku ti okomentovat nemůžu, protože ty lístky mě tak rozhodili, že už nevím o čem si psala :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře. Za ty nemilé trochu méně.
Pokud zanecháte adresu svého blogu, určitě se přijdu podívat.