8. 1. 2014

RECENZE: Počátek - Jessica Khoury

"Džungle skrývá dívku, která nemůže zemřít."

Anotace:
Pia vždy znala svůj osud. Měla počít novou rasu, linii nástupců, kteří porazí smrt. Za tímto účelem se zrodila, byla geneticky upravená k nesmrtelnosti a vychovávaná týmem vědců v tajné skrýši v Amazonském deštném pralese. Nyní ji vědci začínají podrobovat testům, jejichž výsledkem má být dokončení celého nebezpečného projektu.
Co si Pia pamatuje, vždy nejvíc toužila naplnit jejich očekávání. Ale v noci o svých sedmnáctých narozeninách nachází díru ve zdánlivě neproniknutelném plotě, který uzavírá její sterilní domov. Poprvé v životě volná v džungli potkává Eia, chlapce z nedaleké vesnice. Nedokáže odolat a pokračuje v útěcích, aby ho mohla vídat. Zamilují se do sebe a kousek po kousku začínají poznávat pravdu o Piině původu – pravdu se smrtícími následky, která navždy změní jejich životy.


Autor: Jessica Khoury
V originále: Origin
Počet stran: 371
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Egmont

První věta: Řekli mi, že v den, kdy jsem se narodila, si mě strýček Paolo přivinul na bílý laboratorní plášť a zašeptal: ,,Je dokonalá."

Příběh: 
Nejdříve jsem moc netušila, co od knihy čekat. Začátek se pozvolna rozjížděl a já mezitím přemýšlela zda se mi líbí nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že mám ráda, když je v knize nějaká super nepřemožitelná nezabitelná hrdinka, jsem se pozvolna začetla a když se děj dostal za stranu 100, nemohla jsem se od knihy de facto odtrhnout. Námět knihy se mi zamlouval. A protože jsem ve znamení štíra, mám ráda záhady. Takže mě bavily i jednoduché "detektivní" zápletky jako třeba, kdo je papá, kdo je ten zlý, kdo hodný, záhada Nehody (krásně popsané opuštěné křídlo laboratoří B) a prostě celkově, kdo má pravdu a jak to všechno vůbec je. Tyto aspekty mě hlouběji a hlouběji nořily do děje. Někdo říká, že to místy bylo poněkud předvídatelné. Nemůžu nesouhlasit. Konec jsem si už tak napůl domyslela, ale stejně se mi to krásně četlo a ke konci mi ukápla i nějaká ta slza.

Obálka:
Mě velmi upoutala. Hardback, lesklé desky, žádný přebal, náznak 3D efektu, jakoby ta džungle okolo bílé postavy vyčnívala ven z obálky. Není to vůbec přeplácané, a při tom je tam to hlavní, co se týče děje knihy. Džungle, dívka, květina. Co víc dodat. Přesně tak to mám ráda. V knihkupectví jsem kolem ní slídila nějakou tu dobu a přemýšlela, zda to risknout či nikoliv, protože jsem nevěděla, co bych za cenu 399 pořídila. Ale pak, když přišel den Dé 26.12. a v Dobrovským měli 30% slevu, tak jsem ji za ty 300 stovky už koupila. (Risk je zisk. V tomto případě určitě.)

Styl psaní:
Ze začátku mi vadilo, jak autorka na každé půl stránce, vtlouká čtenáři to, jak je Pia dokonalá. To slovo tam je na mě až příliš často. Hlavně mě štvalo, když ho říkala sama hlavní hrdinka, protože působila hrozně namyšleně, že si to skutečně myslí a věří tomu. Jenže pak jsem pochopila, že to je účel. Autorka to udělala mazaně. Abyste totiž pochopili citové rozpoložení Pii v druhé polovině knihy, musíte si to myslet taky. Musíte to pochopit, abyste viděli její změnu charakteru. Navíc v prostředí v jakém vyrůstala, nemohla být jiná.
Kurzívou jsou pak psané věty, které značí to, co by chtěla říct, ale neřekne to nahlas. Jen ve své hlavě. To mi přišlo vhod, protože jsem pak věděla, jak přesně hrdinka přemýšlí, co si myslí a cítí. Další plus je určitě jazyk lidu Ai´oa a (nejen) latinské názvy květin a zvířat, protože to výrazně ozvláštňovalo text. Občas jsem si ty názvy googlila, abych se podívala, jak to vypadá v reálu a dokázala si to živěji představit (např: titán obrovský).
Ještě dodám, že kniha má o něco méně dialogů, protože Pia mnoho lidí nezná, krom vědců, se kterými si člověk až tak nepokecá a domorodců. Ale autorka to zase dohání krásnými popisy, které vám přiblíží džungli takřka na dosah a dobře propracovanou psychologií postav, takže postavy jako matka Pii, strýček Paolo, teta Harriet a Eio jsou dost povahově zajímavé.

Poznámka:
Někdo říká, že je to jen další z dystopií, co upadnou v zapomnění v té hromadě dalších. Ale podle mě to může probíhat klidně dnes. Děj se odehrává skutečně jen v jedné jediné Amazonské džungli, takže vnější svět (my) by o tom nevěděl. Netýká se to světové diktatury. Ani městské. Jen Malé Cam. Takže když budeme věřit trochu v zázraky, kouzla a dosti pokrokovou biologii, tak je to vcelku reálné. Jak můžeme vědět, co se v takové velké divočině skrývá, že?

Shrnutí:
Na to, že jsem nejdřív nevěděla, jestli se mi má kniha líbit nebo ne, tak musím přiznat, že se mi to četlo samo. Bylo to poutavé a moc se mi to líbilo, takže si ji přečtu určitě znovu. Můj hlavní problém byl ten, že jsem ze začátku neměla ráda hlavní hrdinku Piu, přišla mi nesympatická, rozmazlená, sobecká a namyšlená. Jenže pak jsem ji začala chápat, soucítit s ní. Vyrostla v prostředí, v němž by málokdo zůstal normální. Ale ona se i přesto vzepřela (jinak by kniha byla o ničem, že ano) a scházela se s Eiem. I když mi občas vadilo, že až moc přemýšlí nad jeho břišními svaly (protože mi to prostě přišlo nepatřičné, ale tak je to jen 17letá holka no), tak se jejich vztah vyvíjel jemně, nebylo to přehnaně romantické a ani sexuální (nojo, žádné žhavé líbačky nečekejte, není to 50 odstínů šedi). Když jsem Počátek dočetla, tak jsem chvíli seděla a přemýšlela nad některými filozofickými pasážemi, které nám autorka naservírovala. Jak má všechno dvě tváře a tak. Že všechno není, jak se na první pohled zdá. Ani lidé, které znáte odjakživa nemusejí být tací, za jaké je pokládáte. Často musíte volit mezi dvěma možnostmi. Nemůžete mít obě najednou. (Jednou jsem psala na něco podobného článek.) 
Kniha byla moc moc fajn a určitě doporučuji si ji přečíst. Alespoň těm, co mají podobný vkus jako já.

Klady:
+ vtipné hlášky tety Harriet (až budete číst pasáž s podprsenkou, vzpomeňte si na mě)
jazyk lidu Ai´oa a latinské názvy
úvahy nutící k zamyšlení (Čára nebo kruh?)
obálka

Zápory:
- ze začátku namyšlená a "dokonalá" Pia
- věta "odhodí ho na zem a tělo nechutně bouchne" (zrovna jsem jedla, když jsem to četla a docela živě si to představila)


CELKOVÉ HODNOCENÍ: 87%

1 komentář:

  1. Tak to vypadá, že si to vážně přečtu :). A ta obálka mě strašně překvapila, když jsem ji viděla naživo, asi to bude znít divně, ale přišlo mi zvláštní, že ta kniha je hranatá :D - jakože má ten hřbet úplně rovný...Ale nová iniciativa se cení :).
    Já jsem kdysi dávno četla ten začátek s tím ptáčkem a mohla jsem se zbláznit, jak mi ho bylo líto :(.
    A máš krásně zpracovanou recenzi, taky bych to takhle chtěla umět, tak třeba časem :D.

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře. Za ty nemilé trochu méně.
Pokud zanecháte adresu svého blogu, určitě se přijdu podívat.