20. 1. 2014

RECENZE: Přízračný svět Alaizabel Crayové - Chris Wooding

V temných ulicích Londýna číhá zlo...

Anotace:
Kdo se v noci odváží ven, nevyhnutelně se stane jeho kořistí. Kořistí vlků, vrahů nebo čehosi ještě mnohem příšernějšího. Skryté zlo je však bezedné. Za fasádou bohatství a dobročinnosti nejvyšších vrstev společnosti se skrývá ohavné spiknutí, které ohrožuje samotnou existenci lidstva.
Klíčem k pochopení absolutního zla je krásná, zranitelná a tajuplná Alaizabel Crayová.




Autor: Chris Wooding
V originále: The Haunting of Alaizabel Cray
Počet stran: 312
Rok vydání: 2008

První věta: Vzducholoď se šinula nízko po obloze; podlouhlé, pruhované břicho vypadalo jako matná skvrna stříbrného světla v mlze, jak odráželo plynové lampy města pod sebou.

Příběh:
Děj se točí kolem hlavního hrdiny Thaniela Foxe, který nás uvítá hned na začátku knihy. Thaniel se živí, po svém otci, jako honec dlaků v Londýně, který je jimi sužován. Dlaci, záhadná, mystická stvoření, však nejsou to jediné, co město trápí, v pozadí se pomalu rýsuje spiknutí, k jehož objasnění potřebuje slečnu Alaizabel, která si však nic nepamatuje a navíc je tak trochu posedlá. Tudíž jde o slečnu opředenou velkým tajemství, jenž se snaží náš hrdina, společně se svojí kolegyní Katalínou, vyřešit. Slovní spojení "Věk rozumu" zde dostává docela jiný náboj, v podobě talismanů, kouzel, vymítání a podobných prapodivností. A aby toho nebylo málo, ještě tu řádí ten proradný Stehoun.
V podstatě můžeme říct, že se jedná o knihu, která na vás dýchne prvky fantasy, nadpřirozena a hororu.

Obálka:
Nešlo ani tak o obrázek děsivě vyhlížející bestie nebo o žlutý nápis ALAIZABEL, ale spíše o modrou barvu, která mě na ní upoutala. Z toho důvodu jsem ji vzala do rukou a přečetla si anotaci na zadní straně. Ta mě přesvědčila k tomu, abych knize dala šanci. Líbilo se mi, že je v pevné vazbě, kterou mám mnohem raději než brožovanou a uvnitř stránky popsané bezpatkovým písmem, jenž mému oku lahodí více než-li patkové.

Styl psaní:
Kniha je psaná er-formou, což pro mě, po hromadě knih vedených v ich-formě, byl malinko nezvyk, proto jsem měla nutkání číst některé věty v první osobě. Ale to byl jen takový můj prvotní postřeh, když jsem začala číst. Čím mě ale naprosto styl psaní okouzlil, bylo autorovo jedinečné osobité vyjadřování. Míhala se tam slova, která v jiných knihách příliš nevídám, proto mi to přišlo originální. Navíc zde byli dlaci, což mi samo o sobě přišlo zajímavé, protože názvy jako vidlovec nebo draug, jsem do té doby ještě nikde nečetla. Pokud ale hledáte spousty dialogů, možná vás zklamu, jelikož kniha je postavena na dlouhých popisech, a některým jednotlivcům (jako třeba mé sestře) to může připadat až příliš. To však nebyl můj případ. Ke všemu mi přišel velmi vhod způsob, jakým byly nadepsané kapitoly - nejdříve číslem, poté názvy podkapitol, takže to zjednodušuje hledání v knize. A ke každé podkapitole si ihned přiřadíte děj, který se v ní odehrál.

Poznámka:
Osobně miluji knihy, které v sobě mísí prvky hororu a nadpřirozena, miluji děsivě temný Londýn, miluji postavy alá Jack Rozparovač (= Stehoun) a miluji drsné hrdiny, o které se prostě musíte bát, protože autor vám dává jasně najevo, že nejsou nesmrtelní. Do teď, když si vzpomenu na podkapitoly Pod městem a Návrat starého nepřítele, mám husí kůži a tajím dech. Tohle zkrátka byl můj šálek kávy. Navíc stále vlastně nevím v jaké době se děj odehrává, místy mi to připomínalo 19. století, ale zase na druhou stranu tu byl telefon, metro, benzínová stanice. Takže těžko říct, ale velmi to dodávalo na zajímavosti, jakoby se lidská historie děje knihy netýkala.
Dost mě zaráží a štve, že nikdo pana Woodinga nezná. Zeptala jsem se už několika lidí a nikdo o této knize neslyšel. Hrozná škoda, že je v Čechách tento spisovatel tolik opomíjený.

Shrnutí:
Rozhodně jsem nečekala to, co se mi od tohoto díla dostalo a ze začátku, než jsem začala knihu číst, jsem si navíc myslela, že se to vše bude točit jenom kolem hlavní hrdinky Alaizabel, ale nakonec mi vůbec nevadí, že vše bylo docela jinak. Protože to hrozně moc předčilo mé očekávání ve všech směrech. Kniha mě vtáhla do děje, chytla mě do svých spárů a nepustila. Nevím, čím to je, ale mám z té knihy skutečně skvělé pocity. Možná, že za to může i fakt, že jméno Thaniel mi připomínalo jméno Nathaniel, což je jedna z hlavních postav z mé nejoblíbenější knihy. Ať či tak, já si knihu přečtu víckrát, jelikož ji řadím do své top nej. Konec vás aspoň na chvíli donutí zamyslet se, jak to ten autor myslel a co tím myslel. Skrývá to v sobě určitý nevyřčený význam a autorovo "poselství". 
Určitě se najdou i tací, kteří by se mnou nesouhlasili, to je snad u každé knihy. Ale já se nenechám odradit ani jimi, ani tím, že tuhle knihu (skoro) nikdo nezná. Protože ona za to stojí.

Klady:
konec
Londýn
Stehoun
+ kvalitní popisy
strašidelné, napínavé scény
(v závalu dystopií příjemná změna!)

Zápory:
- pro někoho dlouhé popisy a málo dialogů



CELKOVÉ HODNOCENÍ: 98%

1 komentář:

  1. Tuhle knihu jsem nedávno taky četla a psala recenzi ke mně na blog a naprosto se s tebou shoduji ve všech bodech :) je to úžasná kniha a je škoda, že se o ní víc neví.

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře. Za ty nemilé trochu méně.
Pokud zanecháte adresu svého blogu, určitě se přijdu podívat.