19. 2. 2014

RECENZE: Tak padne náš svět - Megan Crewe

"Pro každého, kdo byl někdy na dně, bez ohledu na to, jak hluboko."

Anotace:
Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
A pak budete mrtví...
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit.
Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.


Autor: Megan Crewe
V originále: The way we fall
Počet stran: 312
Rok vydání (ČR): 2012
Nakladatelství: Egmont
Pokračování: Životy, které jsme ztratili

První věta: Leo, je to asi pět hodin od chvíle, co jsi odjel z ostrova.

Příběh:
Děj se točí okolo hlavní hrdinky šestnáctileté Kaelyn, která si žije svůj nudný život na ostrově (zahrnující řešení rozepří s kamarádkami, péči o malou sestřenku Meredith, venčení fretek Mowata a Fosseyho, nedořešené věci s kamarádem Leem a další malichernosti), avšak jen do doby, než se objeví virus, který zachvátí celý ostrov. Nejprve se objevují jen takové menší náznaky chřipky, později to však přeroste v něco mnohem většího. V něco, na co je i její otec, skvělý mikrobiolog, krátký. A pak to teprve nabere ten správný spád. Přijde karanténa. Mrtvola střídá mrtvolu. Lidé se začínají měnit ve zvířata peroucí se o každičký kousek jídla či tabletku na škrábání v krku. A vláda od toho dává ruce pryč. V tomhle nastalém chaosu se Kaelyn musí rychle rozhodnou jestli bude bojovat a vymyslí způsob, jak zachránit své nejbližší nebo naopak to všechno vzdá. Ale, jak se říká, i v tom nejhorším se dá narazit na nějaký světlý bod, díky němuž na okamžik zapomenete, co se děje venku. Tady se nám ztělesnil v podobě fešáka Gava. Ale příliš romantiky nečekejte, kniha je především o smutku, ztrátě a bolesti.

Obálka:
Kniha má dokonalou obálku, jež snad musí každého zaujmout na první pohled. Ocení ji především lidé, kteří mají rádi jednoduchý design desek. To veliké písmo a žlutá barva vás donutí se na knihu přinejmenším podívat. Z mé strany tedy naprostá spokojenost. Ale. Kniha je vedená v paperbacku. Osobně na to nemám moc kladný názor, protože se paperback hrozně rychle ničí. Proto vlastním všechny knihy v hardbacku (dobře no, krom série Eragon). Jenže u téhle knihy mi to kupodivu ani nevadilo. Svým způsobem se to k té knize hrozně hodí. Vytváří to dojem ledabylé elegance, řekla bych. Takže to nakonec neberu jako negativum.

Styl psaní:
Epistolární. Tohle slovo si pamatuji od střední školy velmi dobře. A přesně toto slovo dílo vystihuje. Protože celý příběh není ve finále tvořen/psán pro nás náhodné čtenáře, nene, je určen Leovi. Což je kluk (a Kaelyn kamarád z dětství), který ještě před začátkem knihy odjel na pevninu studovat tanec. A naše hrdinka s ním má nějaké nedořešené věci/vztahy. Nedokázala je říct před odjezdem do očí, proto mu je píše v dopisech, které však nemá v plánu nikdy odeslat. Takže každá kapitola je vlastně zápis konkrétního dne a podle toho se jmenuje (29. září, 6. října, 13. listopadu,...). A v těch kapitolách popisuje Kaelyn, co se konkrétně událo, plus přidává nějaké své vzpomínky na minulost a také do toho vkládá spoustu emocí, které v tu chvíli cítí. Tím pádem je děj malinko ochuzen o dialogy, i když zas tak drasticky bych to také neviděla, protože si kniha i tak dokázala udržet mou pozornost. Čte se to rychle (zvládla jsem to za 2 dny), protože kapitoly/zápisky jsou celkem krátké (kolem 3 stran) a styl psaní je poměrně jednodušší, tím pádem i čtivý. Navíc autorka používala i nespisovné výrazy jako lidi umíraj, taťka, nezbejvalo mi, apod., aby tak dodala Kaelyn na autentičtějším projevu.
Ještě dodám, že se kniha dělí do 3 částí: První příznaky,V karanténě, Ostrov mrtvých. Každý název zní pro svoji část knihy naprosto výmluvně.

Poznámka:
Nemůžu si pomoct, ale do poznámky musím napsat, že během čtení jsem měla pocit, jako bych dostala ten virus. Opravdu. Nejdříve jsem si hrozně všímala u ostatních lidí, jestli kýchají, kašlou, mají červený nos nebo se škrábou na těle. Skutečně jsem si to uvědomovala, i když předtím bych to přešla bez povšimnutí. A jak děj v knize postupoval, začínala jsem ty příznaky pociťovat také. Je vážně až směšné, jak moc si dokáži něco vsugerovat. Ale alespoň bylo čtení knihy o to více reálnější.

Shrnutí:
Hodně jsem váhala, zda si knihu pořídit a přečíst. Nejen proto, že jsem na ni četla mnoho rozporuplných recenzí. Váhala jsem mezi Tak padne náš svět a Reset. Nakonec jsem zvolila Tak padne náš svět a to hlavně proto, že jsem si nedovedla tak úplně představit, jakým způsobem bude dílo podáno nám čtenářům. Byla jsem zvědavá i kvůli tomu, že jsem knihu psanou v dopisech četla jen jednu a chtěla jsem si tuto zkušenost zopakovat. Musím říct, že se mi knížka vážně líbila. Mám ráda, když se umírá. Jsem ráda, když se spisovatel nebojí zabíjet. Myslím postavy v knize, ne reálně. Přijde mi, že to knize přidává na zajímavosti a dostane tak lepší náboj. Nemám sice nutkavý pocit přečíst knihu hned znovu, ale také neříkám, že už ji číst nebudu. Protože vím, že budu. Nakonec vás to stejně donutí chtít si přečíst druhý díl - Životy, které jsme ztratili, na který jsem upřímně dost zvědavá.


Klady:
+ originální styl psaní
hodně mrtvol
zajímavý virus

Zápory:
- méně dialogů
- občas pomalejší děj

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 81%

2 komentáře:

  1. O knížce jsem slyšela, ale až po přečtení tvé recenze mě to vážně zaujalo - týjo, to si musím někde sehnat. Sama jsem knihu v dopisech ještě nečetla, tak jsem zvědavá, ale myslím, že to bude zajímavé :).
    P.S.: "Jsem ráda, když se spisovatel nebojí zabíjet. Myslím, postavy v knize, ne reálně." To mě dostalo :D :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tvoje recenze mi přijde jako ta moje- mám na knihu úplně stejný názor, i když mě to trochu ty nespisovné výrazy (lidi umíraj) vadí, protože mi to přijde v knize divné, i když je pravda, že jak si napsala, že je to autentičtější ale stejně to nemám moc ráda.
    První knihu mám raději než druhou, tak mě zajímá, jak na tom budeš ty, protože podle mě se ti taky hodně líbilo to umírání, z čehož já byla naprosto na větvi :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře. Za ty nemilé trochu méně.
Pokud zanecháte adresu svého blogu, určitě se přijdu podívat.