21. 7. 2014

I'm not crazy. My reality is just different from yours.

Není to tak, jak to možná na první pohled vypadá. Tedy, že bych se tady na to úplně z vysoka vyhovínkovala. A nebo možná taky pěkně kecám. Ale to se stejně nikdy nedozvíte.

Zatímco mi můj přítel odjel koupit do obchodu čistou vodu (protože já prostě nesnáším ochucené minerálky, jelikož jsou šíleně přeslazené, a mně to při pití vadí) a mou milou Milku (u ní mi zas vůbec nevadí, že přeslazená je, protože se to od ní celkem očekává), rozhodla jsem se usednout do křesílka a napsat konečně po dlouhé době článek (docela mazec, že poslední článek jsem zveřejnila 3.6! to je víc jak měsíc!).

V hlavě jsem si vymýšlela různé omluvy, proč že jsem tu dlouho nic nepřidala, ale pravdou je, že se za nic omlouvat nechci. Takže to taky neudělám. Zkrátka jsem toho měla v práci celkem dost, no a pak jsem z toho, jak jsem dřela, onemocněla. Tudíž už nějaký ten den ležím doma na antibiotikách s pěkně hnusnou angínou a kopu se do zadku nudou. Přičemž až dneska jsem poměrně aktivní a cítím se svěžeji a není mi už tak blbě a celkově na nic. Takže jsem se rozhodla psát. A taky jsem dočetla sérii Hřbitovní královna (wtf, ten konec? "Tím, čím jsi, jsem kdysi bývala i já. A ty se jednoho dne staneš tím, čím jsem teď." To prostě nééé.), zapařila po měsíci zase Dotu 2 (a jestli to nevíte, tak dneska je velké finále The International; DOTA 2 Championships, což já posledních pár dnů po večerech sleduji, když čekám na 22 hodinu, abych si mohla vzít prášek) a docela zaválela (poprvé jsem si zahrála za Bloodseekera a docela jsem si to dávala, pak jsem konečně pochopila, jak se to hraje vlastně za Sand Kinga, no a za Ogre Magiho jsem to uměla vždycky).

Hodlám tedy využít své energie a hlavně volného času, abych zase psala články, protože mi to docela chybí. Chybí mi i vaše komentáře, přítomnost a povzbuzování. Takže i když jsem si myslela, že jakmile přestanu psát, nikdo si toho vlastně ani nevšimne, protože můj blog nikdo nesleduje a nikoho nezajímá, tak mne neskutečně mile překvapilo, když se po mne Bastera začala ptát (ach, drahoušku <3).
Tímto tedy děkuji.

A ještě takový drobný dodatek. Jak jsem minule slibovala ta videa, tak já jsem je skutečně natočila, akorát nezveřejnila. Je to trošku trapas, když mám natočený bookhaul za květen a on už je konec července. Proto to asi natočím znovu a pojmu to jiným stylem. Plus Melindo > Já o tom tagu vím a taky ho udělám, akorát mi to prostě trošku trvá. Děkuji ale za nominaci :)
A teď ještě asi ten důvod, proč jsem to nezveřejnila. Inu to máte tak, když bydlíte se třemi závisláky na internetu, kteří by vás udupali, kdybyste dali nahrávat video, protože pak je rychlost internetu nula celá nula, takže se na něm nedá nic dělat, proto se bojím jen to zkusit, protože mi je pak jasné, že by mi jedna nejmenovaná osoba vypla router a tím překazila nahrávání, jen proto aby mohla pařit a stahovat a stahovat a stahovat.....
Takže tak. Mám to teďka hrozně těžký, když jsou prázdniny a všichni slídí doma na internetu ve dne v noci...

Je mi tak nějak jasné, že tohle asi není ten článek, který by kdejaký knižní blogger očekával, taky pochybuji, že tomu někdo bude rozumět, protože jen asi velmi málo bloggerů hraje Dotu 2 (možná jsme já a Rodaw jediný). A hlavně proto, že málokoho tyhle články, kde autor píše sám o sobě, jak má angínu, nudí se a je líný psát články (jenže je mu trapné to říct na plnou hubu, tak to raději rozepíše na celou stránku), baví. Spíš asi nikoho nebaví. Ale pokud jste to opravdu dočetli až do konce, tak vám patří můj velký obdiv a dejte mi vědět do komentů. Já sama bych to taky celý přečetla. Už jenom ze zvědavosti.

BTW: Ne, název článku nemá nic společného s jeho obsahem. Jenom je to moc hezky řečeno.

2 komentáře:

  1. Jupí! Jsi zpět :-) už jsi mi chyběla :-) a ano, dočetla jsem do konce. Já tyhle osobní a někdy pro okolí nicneříkající články ze života mám ráda :-) těším se až uděláš ten bloger tag :-). Přeju ti, ať je ti líp, protože být nemocná je hrozná otrava :-) (já teda prakticky nestůňu, ale když už jo, tak je to děs). Tak piš, piš. Já si to přečtu vždycky :-). A možná zkusím Dotu, když jsou ty prázdniny :-) :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Doufám, že se brzy uzdravíš. Jinak jsem ráda, že jsi zpět. A takovýhle články mě taky baví, takže pohoda. :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře. Za ty nemilé trochu méně.
Pokud zanecháte adresu svého blogu, určitě se přijdu podívat.