23. 7. 2014

Můj knižní wishlist #2

Vzhledem k tomu, že už mám splněný minulý wishlist (jojo, ten z prosince - bylo načase), tak jsem se rozhodla tu zveřejnit další menší seznam knih, které mne zaujaly a budu si je chtít jednoho dne pořídit do své sbírky a nebo alespoň přečíst. Tudíž zde je moje prázdninová finální čtyřka.

1. Ve stínu černých ptáků (Cat Winters)
-- Anotace: V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega... Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka... Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci... Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?
  • O této knize jsem toho spoustu slyšela a hrozně mne zaujala svou anotací. Jsem tak trošku ulítlá na duchařiny, knihy s duchy mě zkrátka hrozně baví. Ten šimravý pocit v zádech a přijemné mrazení, když čtete zrovna nějakou napínavou stránku sama po tmě. Jedinečné!

2. Antibohyně (Kendare Blake)
-- Anotace: 
Staří bohové neumírají… Aspoň si to Athéna myslela. Jenže pak jí pod kůží začala vyrůstat pírka, která jí zahltila plíce jako nějaká podivná rakovina, a Hermése sužovala spalující horečka. Tím skončil jejich poklidný věčný život ve zdraví...Athéna a Hermés putují světem a zoufale hledají příčinu svého pomalého, bídného umírání. Cestou získávají spojence a odhalují pradávné i nové protivníky. Pátrání je zavede ke Cassandře, obyčejné dívce, která se kdysi coby vědma těšila přízni a ochraně jednoho z bohů... Dnes už se Cassandra do života bohů nijak neplete, vlastně ani netuší, že existují. Přesto by mohla hrát klíčovou úlohu ve válce, k níž se schyluje... Královna bohů Héra se spojila s dalšími antickými obyvateli Olympu, kteří ve snaze prodloužit vlastní život vyvražďují své rivaly. Touha přežít z nich udělala antibohy, ubohé karikatury jejich někdejší slávy. Athéna bude potřebovat nějaké trumfy, protože život nesmrtelníků jen tak nevyhasne. Každý z nich umírá po svém. Někteří se zadusí peřím. Z některých se stanou příšery. Ale všichni zuří až do posledního dechu.
  • Od této autorky vlastním dvě knihy; Annu krví oděnou a její pokračování Dívku z nočních můr. Musím říct, že se mi její styl psaní hrozně zamlouval, umí perfektně vtáhnout do děje a zaujmout čtenáře občas velmi děsivými a krutými popisy. Ale mě se to líbí. Proto spoléhám na to, že se mi i tato kniha bude líbit. A navíc jsem ještě nečetla knihu o bozích.

21. 7. 2014

I'm not crazy. My reality is just different from yours.

Není to tak, jak to možná na první pohled vypadá. Tedy, že bych se tady na to úplně z vysoka vyhovínkovala. A nebo možná taky pěkně kecám. Ale to se stejně nikdy nedozvíte.

Zatímco mi můj přítel odjel koupit do obchodu čistou vodu (protože já prostě nesnáším ochucené minerálky, jelikož jsou šíleně přeslazené, a mně to při pití vadí) a mou milou Milku (u ní mi zas vůbec nevadí, že přeslazená je, protože se to od ní celkem očekává), rozhodla jsem se usednout do křesílka a napsat konečně po dlouhé době článek (docela mazec, že poslední článek jsem zveřejnila 3.6! to je víc jak měsíc!).

V hlavě jsem si vymýšlela různé omluvy, proč že jsem tu dlouho nic nepřidala, ale pravdou je, že se za nic omlouvat nechci. Takže to taky neudělám. Zkrátka jsem toho měla v práci celkem dost, no a pak jsem z toho, jak jsem dřela, onemocněla. Tudíž už nějaký ten den ležím doma na antibiotikách s pěkně hnusnou angínou a kopu se do zadku nudou. Přičemž až dneska jsem poměrně aktivní a cítím se svěžeji a není mi už tak blbě a celkově na nic. Takže jsem se rozhodla psát. A taky jsem dočetla sérii Hřbitovní královna (wtf, ten konec? "Tím, čím jsi, jsem kdysi bývala i já. A ty se jednoho dne staneš tím, čím jsem teď." To prostě nééé.), zapařila po měsíci zase Dotu 2 (a jestli to nevíte, tak dneska je velké finále The International; DOTA 2 Championships, což já posledních pár dnů po večerech sleduji, když čekám na 22 hodinu, abych si mohla vzít prášek) a docela zaválela (poprvé jsem si zahrála za Bloodseekera a docela jsem si to dávala, pak jsem konečně pochopila, jak se to hraje vlastně za Sand Kinga, no a za Ogre Magiho jsem to uměla vždycky).