15. 4. 2015

Zamyšlení v posledních měsících.


A je to tu zas a znovu. Poslední měsíce se utápím v přemýšlení nad sebou samou a světem obecně. Co se to s námi děje? Jak se to stalo? Stále čtu, jak nám vládnou korporace, jak ničíme nezadržitelným tempem naši planetu, jak do padesáti let budeme všichni totálně v loji, protože všechno začne docházet. A ta nejsmutnější část na tom je, že je to všechno pravda. Jsme ovládáni jako divadelní loutky, hrajeme si svoje vystoupení, ale nevidíme ven za svět toho divadla. Většina z lidí raději zavírá oči a odvrací zraky, dělá že to nevidí, protože si nechce připustit, že by to mohla být pravda, nechce ztratit svoji pohodlnost a začít něco dělat, snažit se udělat alespoň nepatrnou změnu. Ale pokud něco nezměníme, tak umřeme. To je jasný jako facka, není úniku od zániku. Prostě bum, apokalypsa, kterou jsme sami rozpoutali.
Jak je možné, že takovou masu lidí ovládá taková mizivá hrstka lidí, někde jsem četla, že celý svět ovládají 2% lidí z celkové světové populace! Jak to dokázali? Co nás nutí, je následovat a poslouchat jako otroci? Já to nechápu. Je to teprve sto let, kdy se začalo tohle dít. A podívejme se, kam jsme dospěli...